close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bezkoncertní setkání

11. dubna 2015 v 21:48 | Kejtý |  Sklaní fanynky, možná až příliš!
Dva týdny po křestu jsme šly s kamarádkou jen tak pít. Napadl nás ten klub, kde už taky hráli, ale nakonec jsme se usadily kousek odsud. Zatímco jsme popíjely, napadl nás takový nápad, co třeba napsat bubeníkovi, jestli není v našem městě, když sem vždycky v pátek jezdí, tak by tu mohl být i tenhle týden. O hodinu později přišla odpověď, že je uvnitř. Vlastně mi přišla odpověď: Jsem v něm. A mě se stalo, že jsem to pochopila, že je v Německu. Ach ty zkratky. Když se nedorozumění vyřešilo, zašla jsem za ním do klubu. Druhý den ráno jsem se za to skoro hanbou propadla, ale zpět k večeru. Kamarádka šla na drum ´n´ bas do vedlejší hospody. Když jsem vešla do klubu, hned jsem na baru viděla bubeníka, byl v obležení pár kamarádů, tak jsem za nimi zašla. Vlastně si ten příchod už moc nepamatuju, vybavuje se mi až to, že jsem tam stála a něco pila. S bubeníkem tam byl kamarád, který s námi spal v jeho bytě po křestu, takže jsem byla ráda, že vidim známou tvář, ne, že bych se s ostatními neseznámila. Ale tenhhle kamarád mi přišel hrozně sympatický, teda, když zapomenu na ty pokusy, kdy zkoušel radši ani nevim co.
S bubeníkem jsme si pokecali a tak a když mu přišel známý, tak jsem se potkala se svým vedoucím ze seznamovacího víkendu ze základky a dokonce jsem zahlédla i pár známých mého otce. No, bohužel jsem si jich všimla až po ostudě, co jsem zase jednou předváděla. Ani už nevim, jak k tomu došlo, ale najednou jsem stála, spíš byla ve vzduchu s nohama kolem bubeníka uprostřed parketu, Hlavně, že mi řikal, jak musíme být nenápadní. Už bych si mohla zvyknout na to jeho "musíme".
Po nějaké době se na nás přišla podívat kamarádka. Tak se stalo, že mám fotku na jeho klíně. Vážně nechápu lidi, co na akcích fotí.
Když bylo už k ranním hodinám a klub zavírali, domlouvali jsem se, že bychom zašli do jednoho feťáckýho doupěte. Když jsme ale kolem procházeli, tak jsme prošli dál na zastávku. A tak se stalo, že jsem skončila u něj doma. Jelikož tady v Táboře bydlí s rodiči, tak jsme museli bejt vážně potichu, což se snad povedlo, protože jsme na nikoho nenarazili. Moje štěstí ten večer bylo, že jsem s nim spát nemohla, jinak by k tomu asi došlo. Náhodou, kdo může říct, že u něj spla dvakrát jako bezsexuální hostinský? :D
Ráno jsem se vzbudila, a zjisila jsem, že na mě kouká. Opravdu velmi nepříjemný pocit. Mám pak vždycky nutkání, vlepit klukovi facku. Nicméně rozhovor začal tím, že na chodbě potkal mamku a když se ho ptala koho tam má, tak řekl mé jméno a potom děkoval bohu, že se jmenuju stejně jako jeho holka. Mamka byla s jeho odpovědí velmi spokojená.
Pak přišlo na řadu oblékání. Řekl mi, že by rád viděl, jak si oblíkám podprsenku. Musela jsem se hrozně smát, ale jeho výraz mi napověděl, že to myslí vážně. Další problém byl, že moje podprsenka byla na druhym konci pokoje(nechápu, co dělala, tak daleko). Tak jsem jen chvíli ležela a povídala si s nim. když se zdálo, že se zamyslel, tak jsem pro tu podprsenku vystřelila a myslim, že jsem si jí zapla fakt v rekordním čase. Pak jsem si ale uvědomila, že by si prsou možná ani nevšiml, protože ho zaujaly moje dva svalíčky na břiše. Jelikož on žádný nemá, tak asi záviděl i to. :D
S odchodem jsme čekali, až odejde jeho mamka na volby a nikdo nebude doma. Pak jsme se sebrali, on mi dal ještě do ruky knížku Drákula v angličtině(ke které jsem se za ten půlrok ještě nedokopala) a vyrazili jsme. Při cestě na bus se mi začal omlouvat, že mě ani nemůže vzít za ruku, protože ho tam každý zná. Nesnášim to jeho omlouvání. Kolikrát mu budu řikat, že nejsem na romanťárny? U busu jsme si dali malou pusu na rozloučenou(divim se, že se k ní vůbec odhodlal) a zamávali si. A tím končí naše malé bezkoncertní setkání. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama