Útěk před smrtí. Útěk před smrtí je vlastně oxymoron. Když má někdo zemřít, tak před smrtí neuteče. Pokud se někomu podaří utéct před smrtí, je to tím, že ještě zemřít neměl, nenadešel jeho čas. Z toho plyne, že útěk před smrtí je nemožný. Pravda je občas depresivní, ale i tak je ji potřebné vědět. Před smrtí němá nikdo šanci, pokud vás má srazit auto, tak vás srazí auto i kdybyste se rozhlíželi sebevíc. Někteří lidé tomu říkají osud. Já sama nevím, jestli bych tomu osud říkala, ale jak jinak to nazvat? Tato úvaha mě dovádí k myšlnece, jestli existuje něco jako osud anebo ne. Je náš život předem daný, nebo se žije z momentu na moment? Přikláněla jsem se k momentálnímu bytí, ale při zamyšlení vlastně nevím. Co se má stát, to se stane. Jedno však je jisté, všechny nás čeká stejný konec. Útěk je zbytečný a nemožný.
Ťažké úvahy :D