Co bych řekla, ale nemůžu..
Jsem si jistá, že každý z nás se dostává do situací, ve kterých není vhodné, dokonce slušné říct svůj názor, nebo alespoň úplně celý názor. Jsem si jistá, že v takových situacích se ocitáme denodenně. Názorný příklad je škola či práce. Když vám učitelka začne vykládat, že byste měli zabrat v učení, či začne nadávat na to, že vyrušujete. Podle své zkušenosti musím říct, že mi hlavou lítá několik nepatřičných slov. Ale někdy se člověk prostě musí podřídit, sklonit hlavu a slíbit, že o jejích slovech popřemýšlíte.
Dalším názorným příkladem jsou rodiče nebo jiní příslušníci rodiny, asi vyjímkou jsou sourozenci. Když vám rodiče začnou kázat, co byste měli a neměli, nebo když vám začnou vyprávět svou oblíbenou frázi: To já když jsem byl/a v tvém věku, babička by mi tvé chování netolerovala. V tu chvíli občas také mívám pocit, že mi bouchne hlava.
Občas jsou tu však situace, kde už to nejde jinak. Občas nám ten pohár prostě přeteče. Proto tyto situace upřímně nesnáším. Snažím se těmto situacím vyvarovat, ale znáte to, někdy do toho vklouznete ani nevíte jak.
Podle mě je nejdůležitější upřímnost a říkat všechno na rovnu, nic neskrývat. Vždyť o kolik y se žilo lépe, kdyby se nelhalo a neskrývalo.