close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nový den

21. listopadu 2014 v 19:26 | Kejtý |  Sklaní fanynky, možná až příliš!
Když jsme si lehli, bubeník mi zničehonic zašeptal do ucha, že by se se mnou rád vyspal. Ještě, že tam hned vedle nás leželi ti jeho dva kamarádi, takže nic nehrozilo. přesto jsem zrudla a zavrtala se pod peřinu. Jenže rozhovor ještě neskončil. Ptal se mě, jestli by to nešlo nějak udělat. Ovvšem nemluvil o sexu ale o vztahu. Pak si sám odpověděl, že asi ne, protože já jsem docela z dalekýho města a on musí být přes týden v Praze. Nakonec jsme si dali pusu a šli spát. Když jsem se probrala, měla jsem svoje rty na jeho. Ten pohled na jeho řasy z blízka byl..záživný. Ty řasy mu může závidět každá druhá.
Kamarádka se mi ozvala v půl 8 a ptala se mě, jestli stíhám vlak, odpověděla jsem jí, že ne. Hlavně proto, že jsem ani nevěděla, kde jsem a pak taky proto, že se mi vůbec nechtělo. Po hodně mi volala znova, takže jsem zase odpověděla, že to nestihnu, ale když mi volala v půl 10, tak už jsem usoudila, že je čas jet. Ale pořád tu byla otázka, kde to vlastně jsem? Bubeníkův kamarád(byl hrozně milej) mi pokoušel vysvětlovat, ale když mi řekl, že tady se zabočí tam a támhle tam, tak jsem to fakt vzdala. Jsem nevěděla ani na jakou se stranu se dát, když stojim před barákem. Díky bohu, byl ten kamarád tak skvělej, že mě doprovodil na nádraží a počkal se mnou na vlak. Tím si mě dost získal. To jsem mu dokonce odpustila i to, že to na mě zkoušel. A dokonce v bubeníkově kuchyni. Divný. On si domů vodí asi jen samý coury :D
Ve vlaku jsme si s kámoškou vyměnily novinky, pár minut jsme se prospaly a do školy přijely na pátou hodinu, zrovna na test z matiky! Myslim, že jsem měla zůstat v Praze.
Odpoledne jsem přišla ze školy a plácla s sebou rovnou do postele. Byla jsem mrtvá. Večer mě však čekalo překvapení ve formě telefonátu od bubeníka. Super. Nejdřív jsem měla chuť mu to nezvednout, ale přemohla jsem se. Chvíli jsme se bavili o večeru a o cestě domů, prej ho mrzí, že mě nestihl. No jo, spal jak mimino, když jsem odcházela. Nakonec mi oznámil, že je v našem městě, a že musíme dořešit to, co jsme nedořešili. O bože, vůbec jsem nebyla vyklepaná. Řekl, že mi ještě napíše.
Díky bohu, mi napsal ráno, že se tak opil, že nevěděl o světě. Musí se mu uznat ta upřímnost. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama