Ještě jednou pohlédnout do babiččiny vrásčité tváře, do jejích hlubokých modrých očí. Ještě jednou ucítit její stařičkou ruku na své tváři. Ještě jednou ucítit vzduch prosycený její polévkou. Klidně bych i snesla štípanec do tváře, teď lituji, že jsem to tak nesnášela. I kdyby ztratila své zuby po páté,byla bych za ní vděčná. Lituji, že jsem se jí nevěnovala víc. Neměla jsem nervy na její opakované otázky a historky omýlané pořád dokola a teď mě to mrzí. Ještě jednou bych se s ní ráda prošla po zahradě, trhala jablka a třešně. Ještě jednou od ní dostat už tak stý pár ponožek. Ještě jednou ji vidět plést. Chybí mi její úsměv, její smích, její brblání a kárání. Ještě jednou ji spatřit šťastnou. Bohužel už je moc pozdě..
Páni!..Opravdu krásné!! Rozbrečela jsi mě! :') Zatím nejhezší téma týdne! :)