close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Výprava

22. října 2014 v 16:35 | Kejtý |  Sklaní fanynky, možná až příliš!
O týden později měla naše kapelka křest prvního CD. V Praze. Největší problém byl v tom, že to bylo ve čtvrtek. Věděla jsem hned, že mi to u maminky neprojde, tak jsem se ani nezkoušela ptát. Byla jsem smířená s tím, že na něj prostě nepojedu. Uklidňovala jsem se tím, že příště to už vyjde. Jenže kámoška dostala ten nejšílenější nápad ze všech, i když, možná to byl můj nápad. No to je jedno. Prostě jsme dostaly nápad, že doma řekneme, jestli nemůžeme spát u sebe. Každá použila jiný důvod. Já ten, že kámošky rodiče jedou na chatu, na prodloužený víkend, protože mají výročí svatby. Ona doma řekla, že moje mamka má noční a brácha je pryč. Nevím, jak to, ale prošlo nám to. Docela jsem se klepala, že to praskne. Ještě pár minut před odjezdem jsem byla rozhodnutá, že nepojedu, jenže pak jsme nastoupily do vlaku a blížily se k Praze. Někdy během cesty, jsem se začínala nehorázně těšit. Tak nějak mi pořád nedocházelo, že jedeme na jejich křest až pak to na mě nějak padlo. Sice jsem se pořád klepala jak ratlík, že mi mamka napíše, ať jdu domů, ale už se mi do kostí dostával ten pocit, který jsem měla vždycky před setkáním s nimi. Když jsme dorazily do Prahy, šly jsme se nejdřív na záchod převlíct. Opravdu jsme se oblíkly jako na rockovej koncert no. Já měla sukni a kámoška dokonce šaty. A nejhorší byly podpatky. Sice to byly takový rockový boty, ale stejně. Hrozně z toho bolí nohy. No, o kamarádce nemluvím, ta měla lodičky. Ještě, že jsem si vzala na přezutí baleríny. Po naší převlíkačce jsme zamířily na metro, náhodou jen jednou jsme si spletly strany a to jsme na to přišly dřív, než bylo pozdě. Na to, že jsme z města bez metra, jsme dobrý. Když jsme vystoupily z metra, tak nás ještě čekal ten nejtěžší úkol. Najít ten klub, ve kterém se to odehrávalo. Při nejhorším bychom zavolaly bubeníkovi, ale to se nám opravdu nechtělo. tak jsme tak nějak na slepo vyrazily do víru velkoměsta. Když jsme procházely kolem jedné z uliček, nevím jak to, ale nějak nás to tam táhlo. Tak jsme se tam bezhlavě vydaly. Když jsme došly na její konec, viděly jsme nápis Music bar a jeho jméno. Úplně mi to vyrazilo dech. V tu chvíli jsem byla totálně mimo. Všechno to na mě dolehlo plnou vahou. Jo, byly jsme tam!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama