Platonická láska. Spojení dvou slov, které většina z nás zná. Platonická láska se odehrává pouze v naší mysli, duši, pokud chcete tento výraz. Je to něco, co se nedá uskutečnit. Platonicky zamilování můžete být do někoho, koho nemáte na dosah, nebo na koho tzv. "nemáte". Dobrý příklad je učitel. Hodně moc se vám líbí, ale moc dobře víte, že by to neklaplo. Při platonické lásce si uvědomujete následky či důsledky vašeho vztahu. Například to, že jsem zamilovaná do svého oblíbeného zpěváka neznamená, že mu začnu psát a budu ho sledovat na každém kroku. Je to cit, který vnímáme a máme pod kontrolou. Ano, ten zpěvák se mi líbí, ale uvědomuji si, že si na něj dělá zálusk plno dalších holek. Vím, že by si mě nejspíš ani nevšiml, maximálně s ním urvu 5 minut popovídání před koncertem nebo po koncertě, ale tím to končí. Platonicky zamilovaní můžeme být i do plakátu. Je na něm třeba model, jehož tvář jste nikde neviděli, neznáte jeho jméno, ale představujete si s ním vztah. Přesto však v hloubi diše víte, že to nevyjde. Paltonická láska je něco, v co vlastně nevěříme. Je to ideální představa, něčeho, co nebudeme nikdy mít a jsme s tím smíření.
To jsi napsala moc hezky. :)