Vybrat jeden den, který bych ráda změnila, je těžké. Za svůj dosavadní život mám takových dnů víc, ale pod dlouhém přemítání jsem dospěla k názoru, že je to den, kdy jsem si přála něco, co se opravdu vyplnilo. Jsou to přibližně 4 roky, ale stále si to vybavuji. Mí rodiče byli necelý rok rozvedení a táta byl pořád s ženou, která je dostala od sebe. Vím, že nebyla jediný důvod k rozvodu, ale také vím, že byla ten hlavní důvod. Bratr se s tátou už skoro rok nebavil, nebylo to kvůli té ženě jako takové, samozřejmě v tom určitou roli hrála, ale nebyla to ta, že se objevila. Bylo to kvůli tomu, že táta zaslepeně věřil té ženě víc než jemu. Dokonce i prarodiče, tedy rodiče táty, věřili lžím a odmítali věřit bratrovým řečím. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych s nimi ten kontakt přerušila taky, jenže tenkrát jsem byla ještě malá a těmto věcem nerozumněla, spíše jsem nechtěla rozumět ani věřit.
Každým dnem, co byl táta s tou ženou to bylo mezi námi horší a horší. Ze začátku jsem si to nechtěla přiznat, ale vzdalovali jsme se čím dál tím víc. Jednou přišel ten den. Byl večer a já si s tátou psala jako každý den na ICQ( zlaté časy) a dostali jsme se k tématu, že se na mě s tou jeho těší, to mě dost popudilo a začala jsem mu psát po pravdě své pocity. To bylo poprvé, co jsem si to dovolila. Pro mě to byla úplně cizí ženská, i když jsem jí vídala poměrně často, nic nás nespojovalo, jen táta. A kdo ví, zda ho měla ráda, kolovaly o ní pěkné zvěsti. Zpět k večeru. Když jsem šla rozčilená spát, přemítala jsem nad různýma věcma. Například nad tím, jaké by to bylo, kdyby zemřela. Hned jsem tu myšlenku však zaplašila. Snažila jsem se jí zapudit, ale pořád v mém podvědomí byla. Po přibližně asi půl hodině, mi zvonil telefon. Volal mi táta, že ta jeho přítelkyně umřela. Brečel mi do telefonu a prosil, ať za ním jdu dolů ke dvěřím. Nikdo si nedovede představit, jak mi bylo, bylo mi asi 14 let a měla jsem utěšovat svýho tátu při ztrátě té, která mi nejvíc ublížila. Na en večer nikdy nezapomenu, obzvlášť na to, jak se mi táta snažil namluvit, že mě měla ráda. Po pravdě, jsem začala mít výčitky svědomí. Ale došlo mi, že tím, že si něco přejete se to nestane. Stejně bych však tento den změnila.