A jak zážitky s naší oblíbenou kapelou pokračovaly? Čtěte dál. Uběhl rok a naše kapela ypsilon opět hrála v našem městě. Rovnou na náměstí. Tady už bylo více lidí než v tom klubu předtím, ale ne o moc. I když, když máte kapelu, tak každý člověk vás na koncertě potěší. Při koncertu jsme stály v první řadě( jak jinak) a zpěvák byl opravdu rád, že někdo jeho texty zná. Po hodně užitém koncertě jsme si zašly koupit placky a dokonce jsme si vybraly trička. Když nás viděl basák, začal se usmívat a řekl: Jé, ahoj holky, vy jste ty tam odsud, že jo?" A ukázal na druhý konec náměstí, kde jak se domníval měl stát ten klub, měl pravdu v tom, že jsme z toho klubu, ale směr netrefil. I tak jsme byly rády, že si nás pamatuje. Začaly jsme horlivě přikyvovat a usmívat se jako sluníčka. Po koupi triček, jsme si je šly za kostel převlíct a šly se mu ukázat. Basák byl orpavdu lichotník, začal nám říkat, jak moc nám sluší. Po chvílí přišel zpěvák, trochu zhulený zpěvák, a souhlasil s basákem. Chápejte, sice to říkaly všem fanynkám, ale i tak nás to potěšilo. Chvíli jsme se s nima bavily a při rozloučení, nám, teď už oboum, dal basák pusy na tvář. V té době mě hrozně bolely zuby, a ani nevíte, jak moc mi jejich koncert pomohl. Je pravda, že od bolesti se odpoutáte tím, že na ní zapomenete a na jejich koncertě nejde myslet na nic jiného než na ně.